Radost jménem Agility

O psím sportovním fenoménu poslední doby – Agility, bylo již napsáno opravdu mnoho. Snad každý pejskař dnes ví, že se jedná o obdobu koňských parkurů podobnými pravidly a širším spektrem překážek. Tomuto poměrně mladému odvětví psího sportu propadá stále více nadšenců, stává se nejen zábavou pro volné chvíle, ale pro mnohé je také životním posláním a prostředkem k seberealizaci. Agility je sport, který osloví všechny alespoň trochu pohybově nadané psy a je vhodný pro lidi každého věku. Udržuje nás a naše čtyřnohé přátele v kondici jak fyzické, tak i psychické.

A s čím že máme počítat, dostanou-li se nám agility pod kůži? Co nám tedy přinesou a co nejspíš vezmou? Především nám umožní prožít spoustu radosti a nezapomenutelných okamžiků. Mají zázračnou moc zdokonalovat lidské i psí povahy a činit nás lepšími. Učíme se sebeovládání, učíme se prohrávat a také vyhrávat, což mnohdy není o nic snazší. Začneme být laskaví ke svým chybám a také ke slabým chvilkám našich čtyřnohých partnerů. Naučíme se dívat na svět psíma očima a priority našeho psa postavíme nad své vlastní. Pochopíme mnohé z toho, co je v životě důležité a co nikoli. Pořídíme si kopačky, termosku, pejskům plátěné boudičky, altán, skládací židličku a stolík a vzácné letní dny pracovního klidu budeme trávit na agilitních táborech ve spacáku a pod stanem.
V čem jsou agility opravdu kouzelné je fakt, že od chvíle, kdy se nakazíme, nejsme už nikdy sami. Všude budeme mít spoustu přátel, v celé naší zemi i za hranicemi. Tito lidé budou vždy ochotni si s námi popovídat, probrat co nás trápí, budou sdílet naše prohry i radost z vítězství a mnozí nám budou také velkým vzorem a příkladem.  

A o co přijdeme? Tak zcela jistě o veškerý volný čas, víkend co víkend budeme vyrážet za závody a brázdit republiku křížem krážem.
Příbuzným budeme muset vysvětlovat, že nemůžeme s nimi oslavit narozeniny či jiné výročí, protože musíme jet na důležité závody nebo soustředění, což se rozhodně nesetká s pochopením. Časem tak jako tak přijdeme o pověst rozumného člověka, možná budeme muset některé ze svých čtyřnohých miláčků před příbuzenstvem i tajit.
No zkrátka jednoho dne se probudíme, najdeme kolem sebe čtyři nebo tak nějak podobně psů a zjistíme, že všichni jsou naši. Sousedi si budou šuškat o tom, že jsme se nejspíš zbláznili. Živit tolik darmožroutů! Na zahradě ubydou skalničky a přibyde slalom a možná i pár skoček. Prodáme své staré auto, pořídíme si kombíka nebo ještě něco většího, protože tolik psů se do našeho mrňavého sedanu již nevejde. Musíme se připravit i na pravděpodobnost, že ztratíme své staré přátele. Nebudeme mít na ně již skoro žádný čas a naše řeči o tom, že se narodila štěňátka z perfektního aglitního spojení a že by rozhodně stála za hřích, je budou nejspíš hrozně nudit. Přijdeme o dovolené u moře a začneme vybírat hotely podle toho, kde ubytovávají psy v ideálním případě zadarmo. Vím, že mnozí z vás již dávno prožíváte výše uvedené na vlastní kůži a dobře tedy víte, že ač to zní neuvěřitelně, je to všechno skutečně ryzí pravda.

Provozují agility pro radost z pohybu a komunikace se svým psem a pro které je tento sport výplní volného času a zábavou.

                            Autor článku :Irena Kochová